O Aleně

V roce 2012 pro mě začalo období hledání. Byla jsem na cestě, kde mě hnala potřeba stále více – více zážitků, zkušeností, výkonů. Začala jsem běhat maratony, cvičila qigong, prošla tantrickým výcvikem, zkoumala hranice skrze tanec, jízdu na slunečním kole. Všechny tyto vnější aktivity byly doprovázeny vnitřními démony – nízkým sebevědomím, strachem z opuštění, závislostí na alkoholu, který pro mě byl paradoxně i jistou úlevou. Byl mi útěkem od bolesti a strachu z toho, co jsem v sobě neměla vyřešené, od přísného hlasu, který stále říkal, že nejsem dost dobrá, že musím stále víc a líp.

Ale roky utíkaly a já cítila, že ikdyž si plním své cíle, přibývá pocit prázdnoty. Čím více jsem se hnala za něčím „více,“ tím více jsem cítila, že nic nemůže zaplnit tu hlubokou vnitřní propast. Zůstávaly ve mně zakořeněné přesvědčení, že život je tvrdý, že všechno musím vydřít, že lásku si nezasloužím. Lidé se mi zdáli nebezpeční, a tak jsem se víc a víc stahovala do sebe.

Pak přišel dech. Nečekaně a nekompromisně. „Dýchej,“ říkal mi, „jen dýchej.“ V roce 2019 jsem se ocitla na výcviku na ostrově Samothráki, kde se můj vztah k dechu změnil. Od té chvíle se dech stal mým průvodcem, který mi ukázal cestu k sobě samé, pomalu a bezpečně, bez potřeby útěku. Na cestě, kterou jsem procházela, mi začal vracet pocit klidu a vnitřní hodnoty. A když jsem si myslela, že jsem na konci, přišly další lekce – další hluboká setkání se sebou, kdy jsem se znovu a znovu učila, že dech mi bude vždy oporou, ať už čelím čemukoli.

Následovaly další zkoušky. Nezávislost na alkoholu, na materiálních věcech vyměnila závislost na toxických vztazích. Uvědomila jsem si, že lpím na pozornosti a lásce druhých, že stále hledám někoho, kdo by mi dal to, co jsem neměla odvahu najít v sobě. A opět mi dech ukázal, že všechno, co hledám, mám už dávno v sobě. Pomalu a s jemností mě vede cestou kultivace mysli, těla a emocí, ducha.

A tak vznikla má cesta Authentic Breathwork – vědomá cesta dechu, cesta sebepoznání bez příkras, která propojuje funkční a transformační, energeticé dýchání, práci s vlastními zvuky, autentickým pohybem, autentickým dialogem a propojení se s živly, s přírodou. Je to cesta od toho, kým si myslíme, že bychom měli být, k tomu, kým skutečně jsem. Je to cesta k opravdové svobodě a nezávislosti – k obyčejnosti, jednoduchosti a přirozenosti.